Meditace

"Je mi mizerně," píšeš, a já se probudím. Co je to zas? Ach vzpomínám si, ten sen, ten zvláštní sen.
Stálo tam ještě "prosím," a dál už tma. Usednu, přemítám, chvíli nevnímám.
Jsi daleko, příliš daleko. Až v dálkách za svým pouhým bděním mohu najít obraz Tvé duše. Myšlenky utichají, kruh světa se zužuje a uzavírá kolem mé mysli, jsem sám. Nic není. Jsem jen já. A náhle myšlenka. Jediná myšlenka. Ty. Jsi malá, docela malá uprostřed mé tmy. Choulíš se v mém náručí, a můžeš se cítit dobře. Nic tu není, žádný strach, žádné obavy, jen bezpečí. Jsem kolem Tebe, jsem klid, pronikající Tvou kůží až na kost, až k duši. Cítíš úlevu, uvolnění, a na oplátku se usměješ.