Včera

Ještě včera mi bylo zle. Jak psovi. Prej jsou mý věty moc dlouhý. No nic. Zkrátíme. Aspoň na čas.

Pak dáme rozkvést košatosti slovních kudrnatin, skvících se komplikovaností vzájemné provázanosti přepodivných jinotajů, rozplétajících se kol jádra Faustova pudla.

Zpět. Nikdo nepřišel, nikdo nevotravoval. Měl jsem klid. Přemejšlet o smrti, nebo vo čemkoliv. Aj wonna kill sam tajm. Zahrál jsem si hru. Vylít jsem svým Black Widow z vokna pokoje a rozstřílel nepřátelskou základnu na zahradě. Dostaly mě až tanky v předsíni. Hajzlové. Pak dorazila pizza. Byla fakt hnusná. Udělalo se mi zle, zase jsem začal přemejšlet vo smrti. Šel jsem si lehnout, užít si každodenní malou smrt.