Holub

Onen holub bydlel tenkrát na starém balkoně. Přivedl tam holubici, sedávali spolu, každé ráno si říkali něco, čemu lidé nerozumí. Každý večer pak usedávali ke spánku, přitisknuti jeden k druhému. Přišlo jaro, a postavili hnízdo. Ráno vycházelo slunce, holubi si povídali, a čekali na vejce. To na sebe nenechalo dlouho čekat. A holub vylétal, a vracel se zas k hnízdu, a měli se dobře. Někdy je vyplašil starý pan domácí, když přišel, říkaje: "Kšá, potvory!" Pak zas odešel. Nemyslel to zle.
A jednou slunce opět vyšlo, a vylíhlo se holoubě. Bylo střapaté, ošklivé a roztomilé. A oba holubi vylétali a vraceli se s potravou se stejnou vytrvalostí, s jakou se slunce ráno objevovalo nad obzorem. Holoubě sílilo, rok ubíhal, a oba holubi trávili svá společná rána hovory na oprýskaném zábradlí balkonu na konci města.
Jednou zase přišel pan domácí, řekl: "Kšá, potvory!" ale neodešel již. Přinesl lopatku, kýbl a koště. "Pěkně ste to tu zesrali, zmetci..."
Holubi se chtěli vrátit. Zakroužili, přilétli k balkonu, ale zase se otočili, když spatřili pana domácího, a letěli pryč.
Odklidil trus, rozšlápl holouběti hlavu, kalužinka krve na podlaze, vyhodil hnízdo, zametl podlahu.
Naházel všechen nepořádek do kýble, a odešel.
Ještě mnoho dnů se holubi vraceli na balkon. Ráno nesedávali na zábradlí, ale na místě, kde bývalo hnízdo. Blížil se podzim, nemluvili již. Seděli, mlčeli, a dívali se na ono prázdné místo. Večer zas sedávali pospolu, tiskli se k sobě a spali.
Občas přišel pan domácí, říkaje: "Kšá, potvory!" a zas odešel.
Jedné noci přišel pan domácí, otevřel dveře, hluk probudil holuba, ten vzlétl, a uslyšel ránu. A holubice jej nenásledovala. Otočil se ve vzduchu a přilétl k balkonu, a uviděl svou holubici, jak leží na podlaze, jedno křídlo vyvrácené, druhým bije o zem, a pana domácího, jak ji klackem shazuje z balkonu.
"Svině posraný, děláte tu bordel, akorát."
Holubice nezemřela hned, až k ránu ji roztrhaly kočky.
A starý holub spává jinde. Jen každé ráno dodnes sedává na balkoně, dívá se na ono prázdné místo, tiskne se ke zdi a mlčí. Zůstal sám, jen se svou láskou, která zemře s ním.