3.2.07

Barvy

Kolik barev má noc...
Bělostný měsíc v úplňku, zářící zkrz větve olší, nahé postavy, dýmající před saunou, rtuťově lesklá řeka tiše odměřuje čas, oheň zbarvuje svůj prostor temně rudou barvou, valouny, zevnitř prozářené přijatým žárem, proudy oranžových jisker, letící do tmy. Už začínám vnímat prostor, hlava zvolna nachází své místo, srdce zpomaluje z divokého tempa. Chvíle ticha, cítím se, jako dítě. Slabý, malátný. Dobrá smrt. Dobrá smrt.

Žádné komentáře: