Absinthová

Ledová pláň.
Tma.
Ticho.
Klid.
Když tu náhle všude vybuchnou ohně. tisíce a miliony plamenů.
Tolik hluku, tolik světla! Záře proniká ten tichý a tmavý prostor, zasahuje krystalky ledu tak nemilosrdně, světlo se láme, zvuk se nese, led puká, na jeho studené kůži se rodí kapky vody, dcery ohně a ledu. Kapky lámou světlo, ledové krystaly jej odrážejí, ten rej je nepřekonatelný.
Světlo a lomoz, zem se třese, puká a směje se, velmi rychle, velmi krátce.
Vím, že oheň uhasne záplavou vody, že krása krystalů roztaje v záři ohně. A zbude jen popel a bahno a dým, a nepřekonatelná nezměrnost prázdnoty bytí.
Ale přesto, poznat krásu za to stojí.